Výběr obrazového formátu je výběr podle úlohy, ne podle novosti
JPEG XL se vrací do prohlížečů a působí jako jasný nástupce všeho. Jake Archibald ho porovnal s AVIF na typických webových obrázcích a výsledek je méně romantický. Pro typický lossy obsah webu je AVIF menší, rychleji se dekóduje a umí víc. JPEG XL vyhrává ve dvou konkrétních úlohách a mimo ně je kompromisem.
Jak se to měřilo
Benchmark kódoval obrázky v šířce 1598 px, tedy dvojnásobku maximální zobrazované šířky blogu. Použil avifenc, dva enkodéry JPEG XL (referenční libjxl a novější jixel) a pro lossless srovnání cwebp. Každý enkodér běžel na výchozí i maximální effort. Kvalita se porovnávala metrikou SSIMULACRA2 a pro kontrolu ColorVideoVDP.
Ten detail je podstatný. Srovnávat formáty „při kvalitě 80“ nemá smysl, protože každý enkodér tu škálu interpretuje jinak. Smysl má jen otázka, kolik bajtů potřebuješ na stejnou vnímanou kvalitu. Přesně to percepční metrika měří.
Kde vyhrává který formát
U lossy fotek byl nejlepší JPEG XL při výchozí effort typicky o 15–25 % větší než AVIF. Na maximální effort se rozdíl zmenšil, ale AVIF vedl dál. U screenshotů a ilustrací byl JPEG XL větší o 30–90 %. U průhlednosti byl libjxl větší o 31–44 % a jixel kóduje alfa kanál vždy bezeztrátově, takže vyšel dvakrát až třikrát větší. AVIF se navíc dekóduje typicky dvakrát až třikrát rychleji a u HDR podporuje gain mapy, které JPEG XL v prohlížečích zatím nemá.
JPEG XL jasně vede ve dvou případech. U lossless je bezeztrátový AVIF větší o 30–120 % a WebP o 9–17 %. A existující JPEG se dá do JPEG XL bezeztrátově překódovat s úsporou 9–20 %, u větších obrázků s dekódováním stejně rychlým nebo rychlejším. Obě výhry dávají smysl jako archivní a migrační nástroj, ne jako výchozí formát pro nový obsah.
Liší se i to, jak formáty selhávají. AVIF detail spíš vyhlazuje, JPEG XL přidává hrubší vzory. U screenshotů s textem to znamená, že lossy AVIF obvykle stačí a lossless formát skoro nepotřebuješ.
Knoby enkodéru nejsou monotónní
Vyšší effort pomáhá AVIF a jixelu. U libjxl často nepřinese skoro nic a občas soubor dokonce zvětší. Chroma subsampling 4:2:0 velikost zmenší jen zřídka a ztíží dosažení vysoké kvality. Pomalejší nastavení jixelu zase mohou vyrobit soubor, který se na webu dekóduje příliš pomalu.
To platí obecně pro mediální pipeline. „Víc“ na posuvníku neznamená „lépe“ a výchozí hodnoty nejsou nutně optimum. Jediná spolehlivá odpověď je měření na vlastních datech s percepční metrikou.
Archibaldovo doporučení je proto konkrétní. Výchozí volba je AVIF 4:4:4 s nejvyšší effort, na kterou máš trpělivost. Když AVIF vyjde podezřele velký, zkus jixel. Maximální effort libjxl nepoužívej. Animované obrázkové formáty nahraď videem.
Co si z toho odnést
Nerozhoduj se mezi formáty podle toho, který je novější nebo technicky elegantnější. Rozhoduj podle úlohy: lossy obsah pro web jde do AVIF, lossless zdroj a migrace starých JPEGů jsou parketa JPEG XL.
Kvalitu porovnávej percepční metrikou při stejné vnímané kvalitě, ne podle čísla na posuvníku. A benchmark si zopakuj na vlastních obrázcích, protože oba enkodéry se rychle vyvíjejí a dnešní poměr nemusí za rok platit.