Tvůj prompt je malý zlomek toho, co agent pošle

Než agent přečte jediné tvé slovo, má už v kontextu desítky tisíc tokenů. U Claude Code je to zhruba 33 000, u OpenCode kolem 7 000. Ten rozdíl není o tom, který je lepší. Je to stopa po schopnostech, které visí v kontextu pořád — a která se počítá do každého jednotlivého volání.

Z čeho se ta základna skládá

Autoři to změřili na skutečném provozu, ne z dokumentace. U Claude Code se ~33 000 tokenů dělí zhruba takhle: systémový prompt ~6 500 tokenů ve třech blocích, schémata nástrojů ~24 000 (27 nástrojů, skoro 100 tisíc znaků) a injektované <system-reminder> bloky ~2 500.

Většinu nese sada nástrojů. Claude Code s sebou vláčí celý orchestrační aparát — od CronCreate a Monitor přes rodinu Task po správu worktree a push notifikace. OpenCode vystačí s jedním systémovým blokem a deseti nástroji. Za každou schopnost, kterou agent umí, platíš daň v každém requestu, i když ji zrovna nepoužiješ.

Přepis cache, který nekoupí nic

Nejdražší nález se neschovává v základně, ale v tom, co se během práce děje s cache. Claude Code si při jedné úloze na sumarizaci souboru přepsal cache prefix uprostřed sezení — 53 839 cache tokenů napříč pěti requesty, včetně jednoho kompletního přepisu celého ~43tisícového prefixu. OpenCode za tutéž práci zapsal 1 003 tokenů.

Přepsat bajtově identický prefix znamená zaplatit ho znovu. Na kvalitě výstupu se tím nezmění nic. Je to čirá režie, kterou v účtu za tokeny uvidíš, ale v chování agenta ne — a proto ji nikdo nehledá.

Konfigurace ten základ násobí

Těch 33 000 je holý stroj. Reálné nastavení s jedenácti MCP servery a instrukčními soubory se dostane na ~90 000 tokenů, ještě než napíšeš zadání. Každý MCP server, každý AGENTS.md, každý další nástroj se přičítá — a přičítá se pokaždé.

Praktický závěr autorů je střízlivý: neřiď se folklorem ani čísly z marketingu, změř si vlastní provoz na hranici API. Teprve tam uvidíš, kolik tě která schopnost stojí za to, že ji máš zapnutou.

Co si z toho odnést

Schopnosti nejsou zadarmo ani když je nepoužiješ — visí v kontextu a platí se v každém volání. Tvůj prompt je malá část toho, co jde po drátě; většinu tvoří stálá daň za nástroje a systémové instrukce. Zapnout MCP server nebo přidat instrukční soubor není neutrální krok, je to trvalé zvýšení základny. Než začneš věřit odhadům spotřeby, změř si skutečný provoz na hranici API — a zvlášť si hlídej zneplatnění cache uprostřed práce, protože to je režie, za kterou nedostaneš nic.